ŘÍM
Etruské umění
Etruské umění tvoří spojnici mezi uměním řeckým a římským.
Protože se vyvíjelo pod vlivem vzorů řeckých a orientálních, nacházíme v něm především znaky řeckého umění archaického období.
Etruskové však dokázali vytvořit i řadu nových a osobitých prvků ve všech druzích umění, které od nich převzali Římané.
Tato závislost je nejpatrnější v architektuře, kde se Etruskové také projevili nejsamostatněji.
Všechny druhy architektury, chrám (vysoká podezdívka, čtvercový půdorys, průčelí se dvěma řadami sloupů), hrobky , typy domu (okrouhlá pastýřská chýše; pravoúhlý podélný dům s atriem, obytnými místnostmi vzadu a komorami po stranách) i užitkové stavby (kanály, mosty, silnice, opevnění, městské brány), v nichž používali klenby, převzali a rozvinuli Římané.
Vynálezem etruských stavitelů byl tzv. toskánský sloup (prstenec pod dórskou hlavicí, nekanelovaný dřík, patka)
Charakteristika římské architektury
Římská architektura se vyvýjela zprvu pod vlivem etruským, později řeckým.
Po ovládnutí východního Středomoří se uplatnil i helénismus. Proto se římská architektura propracovala k osobitému projevu až poměrně pozdě, v době císřské, a vrchol jejího vývoje spadá až do doby křesťanské (Ravenna).
Tato svébytná římská architektura se v základě lišila od řecké architektury svým charakterem a principy, ale i druhy a typy, technikou a materiálem.
Hlavní znaky
Proti řecké architektuře článkové a exteriérové byla římská architektura bloková a interiérová.
Proti řeckému architrávovému principu (systému) stál římský archivoltový princip.
Proti sloupořadí s kladím stála plná zeď s pilířem a klenbou.
Přínos Římanů
Rozhojnili stavební druhy a typy, podníceni novými potřebami veřejného a soukromého života, přičemž používali různých druhů kamene (tuf, travertin, mramor), pálených cihel a betonu (cement s pískem a úlomky kamene a cihel) a zdokonalili stavební techniku.
Od Řeků převzali Římané stavební řády, jimž vtiskli osobitý ráz, os Etrusků toskánský sloup, sami vynalezli pouze kompozitní hlavici (spojení hlavice iónské a korintské)
Chrám
Římský chrám byl obměnou etruského chrámu, později chrámu řeckého.
Pantheon - nejdokonalejší římská centrála s největší kupolí v antice (o průměru 43,20m), výška stavby se rovná její šířce.
Světské stavby
Největší rozmach se projevil v světském stavitelství, v monumentálních veřejných budovách, bazilikách, termách, amfiteátrech a divadlech, v reprezentačních císařských palácích a venkovských vilách, v císařských vítězných obloucích a sloupech, mauzoleích a rozsáhlých užitkových stavbách.
Bazilika
Římská bazilika měla světskou funkci, sloužila jako soudní budova a tržnice, v římských městech stála obvykle na fóru.
Byla to podélná pravoúhlá stavba o lichém počtu lodí, členěných řadami sloupů nebo pilířů.
Střední loď, vyšší a širší než lodi boční a zastřešená sedlově, vybíhala v apsidu s vyvýšeným místem pro soudního úředníka a byla osvětlena okny nad bočními loděmi s pultovou střechou.
Na římském fóru stály baziliky:
Termy
Termy patřily k největším a nejmohutnějším římským stavbám vůbec, kromě lázeňských místností tu byly čítárny, knihovna, přednáškový sál, divadelní sál, tělocvičny, hřiště, kolonády, obchodní stánky, otevřená nádvoří a parky.
Sochy a malby doplňovaly uměleckou výzdobu.
V Římě bylo 11 velkých terem (a 1000 malých lázní), z nichž nejrozsáhlejší postavil Caracalla (pro 3000 lidí) a zejména Diocletianus.
Amfiteátry
Obrovskými stavbami byly amfiteátry, v nichž se konaly gladiátorské hry a štvanice se zvířaty, artistické produkce a naumachie (námořní bitvy).
Kolem elipsové arény bylo hlediště se stoupavými řadami sedadel nad klenutými ochozy. Vnější průčelí bylo členěno arkádami na pilířích se sloupy a pilastry.
V Římě stálo pět amfiteátrů, z nichž největší byl Vespasianův (Koloseum, pojal 45 000 lidí).
Amfiteátry se zachovaly také v Pompejích, Veroně, Pule, Arles, Nimes a Aquincu.
Circus Maximus
Pro jízdní závody, koňské dostihy a jiné sportovní hry a artistické produkce, triumfální slavnosti a lidové veselice se stavěly cirky na půdorysu protáhlého obdelníku s jednou stranou půlkruhově uzavřenou.
Největším z nich byl Circus Maximus, který v době císařské pojal až 80 000 diváků.
Divadlo
V římském divadle tvořilo amfiteatrální hlediště s jevištěm architektonický celek.
Scaena (obdelná patrová budova v pozadí jeviště) byla členěna sloupy a výklenky a zdobena sochami.
Proscaenium (jeviště) bylo nižší a hlubší než řecké, polokruhová orchestra sloužila za hlediště pro vznešené diváky.
Průčelí bylo zdobeno arkádami na pilířích a představenými sloupy.
První stálé kamenné divadlo v Římě zbudoval Pompeius, částečně je zachováno Marcellovo divadlo z Augustovy doby.
V 1. stol. n.l. bylo postaveno kamenné divadlo v Orange v jižní Francii.
Císařské paláce
Stavěly se na Palatinu (z lat. Palatium = pahorek v Říme, vznikl název palác) os Augusta po Septima Severa po vzoru helénistických paláců.
Do rozsáhlého opevněného paláce Diocletianova byl vestavěn dnešní Split v Chorvatsku.
Na venkově si stavěli císařové a bohatí patriciové vily.
Nejproslulejší z nich je Hadrianova vila v Tivoli (Tiburu), která zaujímala s parkem rozlohu 70 ha. Císař v ní soustředil nejrůznější architektonické druhy, typy a slohy, včechny druhy kleneb.
Vítězné oblouky sloupy
Na oslavu válečného vítězství stavěli římští císaři vítězné oblouky sloupy.
Vítězný oblouk měl podobu brány s jedním nebo třemi průchody, atika (horní hranolová nástavba) nesla dedikační nápis, průčelí i boční stěny zdobily reliéfy s válenými výjevy.
Ze známých 360 vítězných oblouků se dochovala jen malá část. V Římě dosud stojí oblouk Titův, Septima Severa a Konstantina Velikého.
Z římských vítězných sloupů se dochovaly pouze dva, Traianův na jeho fóru a sloup Marca Aurelia.
Mauzolea
Monumentální stavby, obvykle centrálního typu.
Hadrianovo na pravém břehu Tibery (dnešní Andělský hrad)
Augustovo na Martově poli
Užitkové stavby
Vynikajících výsledků dosáhli Římané v užitkovém stavebnictví.
Postavili na 90 000 km vydlážděných silnic.
Vybudovali viadukty (mosty), akvadukty (vodovody).
A kanály (Cloaca Maxima, hlavní římský kanál).
Římský dům
Převzal etruský typ atriového domu.
Pravoúhlé atrium s krbem a výklenky, s otevřeným světlíkem ve stropě, pod ním pravoúhlá nádrž na dešťovou vodu, okolo atria ložnice, jídelna a pracovna, vzadu kuchyně a koupelna, za domem zahrada; do patra vedlo schodiště.
Od 2. stol. př.n.l. se k němu připojoval řecký peristyl (sloupový ochoz) s obytnými a hospodářskými místnostmi. Z atria se stal reprezentační sál.
Bohatí Římané měli v domech nástěnné malby, mozaikové podlahy, štukované nebo kazetové stropy a sochy.
V císařské době se v Římě a velkých městech stavěly až čtyřposchoďové cihlové činžovní domy pro lidové vrstvy a byty o několika místnostech, s krámy a dílnami v přízemí, podloubím, arkádovými dvory a balkóny v patrech.
Urbanismus
Římané navázali na urbanismus helénistických měst.
Schéma dvou pravoúhle se protínajících os (cardo - osa severojižní, decumanus - osa východozápadní), v jejichž průsečíku vzniklo fórum, a šachovnicový půdorys obdélného či čtvercového areálu se staly základem vojenských táborů a měst.
Principy římského urbanismu se staly východiskem dalšího vývoje evropských měst.
Význam
Římská architektura měla podstatný význam pro dějiny světové architektury, jíž dala nové druhy a typy, principy a motivy.
Z ní vyšla nejen architektura raně křesťanská (starokřesťanská), ale k ní se vracely i renesance, baroko a všechny klasicismy.