NĚMECKO

V Německu vznikl v 1. pol. 13. stol. tzv. přechodný sloh, v němž se gotické prvky objevovaly na románských stavbách (dómy v Kolíně n. Rýnem, Halberstadtu, Naumburgu a Bambergu).

Když v polovině 13. stol. byla přijata francouzská klasická gotika, stavební činnost poklesla a některé dómy zůstaly nedokončeny (Kolín n. Rýnem, Řezno).

K národní osobitosti dospěla německá gotika ve 14. stol., kdy se soustředila na rozvoj síňového prostoru (dóm v Míšni).

Tendence k stejnolodí působila na chrámovou architekturu v Norimberku (sv. Vavřinec, sv. Sebald), ve Vídni (dóm sv. Štěpána) a v severním Německu, kde se stavěly kostely cihlové (Danzig - dnešní Gdaňsk v Polsku, Doberan).

Z cihel byl postaven ve Východním Prusku (dnes Polsko) řádový hrad německých rytířů Malborg (Marienburg), spojující funkci fortifikační a reprezentativní.

Ve 2. pol. 14. stol. působili ve Švábsku Parléřové, rodina kameníků a stavitelů.

Ze světských staveb vynikaly radnice v hanzovních městech (Lübeck, Tangermünde).

V pozdní gotice vyvrcholilo úsilí o sjednocení prostoru v síňových chrámech. Stavební činnost se nejvíce rozvinula v Sasku (Annaberg, Pirna). 

V městské architektuře se uplatnila technika hrázděného zdění (Halberstadt, Hildesheim).