RANÝ STŘEDOVĚK
Karolínské období
Výtvarná kultura doby Karla Velikého představuje první příklad znovuzrození antické kultury a umění v západoevropské oblasti epochy feudalismu.
Karolínská architektura rozvíjela oba hlavní obory, stavitelství světské a sakrální.
Ve světském stavitelství vznikaly císařské falce, paláce navazující na římské portikové vily: Cáchy, Ingelheim, Nymwegen.
Hrady s donjonem, obytnou budovou a kaplí. Opevněné dvorce i užitkové stavby (maják v Boulogne-sur-mer, most v Mohuči)
V sakrální architektuře se užívalo typu bazilikálního i centrálního.
Největší a nejvýznamnější centrálou byla palácová kaple Karlovy falce v Cáchách:
Oktogon s ochozem uvnitř, šestnáctistěn vně, s tribunou v patře a s klášterní klenbou, v patře použito mramorových sloupů ukořistěných v Ravenně a Římě. Vzorem byl S. Vitale v Ravenně.
Karolínská bazilika navázala na starokřesťanskou, ale přinesla nebo rozvinula nové prvky.
Půdorys latinského kříže, ochoz kolem chóru s kaplemi, dvě věže západního průčelí a tzv. westwerk na západě (patrová budova s předsíní a tribunou pro feudála).
Z velkolepých karolínských bazilik se dochovaly jen zbytky, a to v pozdějších přestavbách (např. Corbie, Fulda)
Představu o jejich podobě nám poskytuje plán kláštera svatohavelského, který byl jakýmsi ideálním schématem pro stavbu kláštera kdekoliv na území karolínské říše.
Klášter se tehdy stal hospodářskou jednotkou a hlavním střediskem vzdělanosti.
Otónské období
Otónská architektura navázala na karolínskou v obou základních typech kostelů, baziliky i centrály.
Klášterní kostel sv. Cyriaka v Gernrode: dva chóry s kryptami na východní i západní straně, tribuny nad bočními loděmi, střídání pilíře a sloupu v arkádách.
Byl vzorem pro kostel sv. Jiří na Pražském hradě.
Z druhého významného kostela, sv. Michala v Hildesheimu, jenž byl dílem biskupa Bernwarda, se dochoval původní jen půdorys (chrám rekonstruován po roce 1945).
Byzanc
První zlatou dobou byzantského umění byla vláda Justiniána I., k vrcholným dílům justiniánovské archytektury patří chrám Boží Moudrosti (Hagia Sofia) v Cařihradě.
K vynikajícím cařihradským stavbám, které dokládají byzantské klenební umění, řadíme chrám sv. Ireny, chrám sv. Sergia a Baccha a zaniklý chrám sv. Apoštolů (půdorys latinského kříže s pěti kupolemi), který byl vzorem pro chrám sv. Marka v Benátkách.
Velká Morava
Památky velkomoravského výtvarného umění nám objevili archeologové. Dosud vykopali na dvacet hradišť (nejvýznamnější z nich jsou Mikulčice, Staré Město u Uherského Hradiště, Sady u Uherského Hradiště, Modrá, Děvín aj.) s opevňovacím systémem (valy s čelní zdí, palisády, příkopy), uvnitř s palácem nebo dvorci, s kostely různých typů a dílnami řemeslníků.
O vysoké úrovni velkomoravské architektury svědčí zvláště kostely, jichž bylo objeveno mnoho, ale pouze v negativních půdorysech.
Byly to kostely vlastnické (knížecí a šlechtické) nebo pohřební, podélného typu (jednolodí s pravoúhlým kněžištěm; jednolodí s půlkruhovou nebo podkovitou apsidou) i centrály (válcová loď s apsidou, válcová loď se čtyřmi výklenky v síle zdi, válcová se dvěma apsidami)
Mikulčická bazilika měla atrium, nartex (byla zde škola) a patrně byzantskou kupoli na tamburu.
Složitou soustavu tvořil kostel v Sadech, byl to kostel na křížovém půdorysu s věží, baptisterium s apsidou a pohřební kostelík s apsidou.
Z drobných zbytků zachovaných u základů velkomoravských kostelů můžeme soudit na jejich původní vzhled a výzdobu. Byly omítnuty vně i uvnitř, stěny byly obloženy šedým vápencem nebo vymalovány freskovými figurálními obrazy nebo ornamenty. Na podlaze ležely dlaždice z tmavě červeného mramoru nebo mozaiky, okna zdobily malby na skle, střechu pokrývaly římské tašky s hřebenáči, na věžích byly zavěšeny zvony.
Arabská říše
Hlavními druhy islámské architektury byly palác (chalífův), mešita a minaret, medresa (univerzita) a mauzoleum.
Typickým znakem je podkovovitý a kýlový (oslí hřbet) oblouk a kupole cibulovitého tvaru (zašpičatělá).
Zdi byly bohatě zdobeny mozaikami se stylizovanou geometrickou ornamentikou a tzv. arabeskami (ornament z propletených stužek a stylizovaných rostlinných motivů, vytvářející nekonečný raport).
Chalífové napodobovali přepychový životní styl Byzantinců a Peršanů a stavěli rozsáhlé paláce s nádhernou výzdobou (Bagdád, Córdoba aj.)
Nejcharakterističtější islámskou stavbou je mešita (mohamedánský chrám), jež se skládá ze dvou částí, z pravoúhlého sloupového nádvoří s kašnou pro rituální omývání a z kryté svatyně; ta je situována na šířku, má několik lodí oddělených štíhlými sloupy a niku (mihráb) ve východní stěně (směřuje k Mekce), v níž je uložen korán.
Vedle mihrábu stojí minbar, dřevěná nebo kamenná kazatelna pro čtení koránu. U mešity se tyčí minarety, vysoké a úzké věže nahoře s ochozem, z něhož muezzinové svolávají věřící k modlitbě.
S mešitou sousedí byty kněží, školy, lázně, nemocnice a další budovy.
Z mešity přestavbou vznikla univerzita (madresa, např. El-Azhar v Káhiře).
Nejvýznamnější památky nacházíme v Přední Asii (Velká mešita v Damašku, Skalní dóm v Jeruzalémě na místě Šalamounova chrámu), v severní Africe (Ibn Túlúnova v Káhiře) a ve Španělsku (mešita v Córdobě)
Ve Španělsku došlo v období rozvitého feudalismu k syntéze islámské a románské architektury; tzv. maurský sloh. Vrcholným dílem je palác Alhambra nad Granadou.
