KŘESŤANSKÁ ANTIKA
Kulturu a umění, jež se rozvíjely v 1.- 6. stol. n.l. na území římské říše působením nového křesťanského náboženství, nazýváme křesťanskou antikou.
To proto, že jejich obsah je křesťanský, ale forma je antická. Umění tohoto období se označuje také jako raně křesťanské nebo starokřesťanské.
Křesťanská antika je tudíž součástí římské kultury a umění, od něhož se liší jinou ideologií, jiným světovým a životním názorem.
Katakomby
Nejstarší umělecké památky křesťanů nacházíme v katakombách. Jsou to podzemní chodby v několika patrech nad sebou, v jejichž stěnách se do vyhloubených výklenků pohřbívaly mrtvoly.
Někde jsou tyto chodby rozšířeny v menší prostory sloužící k pohřebním obřadům.
Katakomby se vyskytují nejen v Římě, ale i v Palestině, Alexandrii, na Sicílii a v Neapoli. Na Západ přenesli tento druh hrobů z Východu asi křesťané židovského původu.
Název "katakomby" vznikl podle cemeteria (lat. hřbitov) u sv. Šebestiána v Římě, jemuž se říkalo "ad catacumbas".
Nejznámější křesťanské katakomby v Římě jsou Kallixtovy na Via Appia, Domicilliny a Priscilliny.
Kromě pohřbívání sloužily katakomby křesťanům i jako útočiště v době pronásledování.
První shromaždiště
Křesťané se nejprve scházeli v katakombách, ve školách filozofů a rétorů, v soukromých domech a vilách bohatých křesťanů, na jejichž místě později vznikly kostely.
V Římě S. Clemente
Starokřesťanská bazilika
K rozvoji monumentální architektury však došlo až ve 4.stol. po uznání křesťanského náboženství Konstantinem Velikým. Hlavním typem křesťanského kostela se stala bazilika.
Vznikla z římské (soudní budova, tržnice) a skládala se ze tří částí.
Atria - čtvercový dvůr se sloupovým ochozem a studnou uprostřed.
Nartexu - předsíň pro dosud nepokřtěné.
Vlastní baziliky - podélná stavba o lichém počtu lodí, z nichž střední je vyšší a širší než lodi boční a je osvětlena okny ve zdi nad bočními loďmi.
Ta obsahuje loď hlavní (krytou dřevěným krovem a sedlovou střechou) a lodě vedlejší (s pultovými střechami), nad nimi tribuny. Příčnou loď (transept), zaklenutou apsidu (kněžiště) s kamennými sedátky kolem zdi pro kněze a biskupským stolcem (katedrou) uprostřed.
Apsidu od transeptu odděloval triumfální oblouk, před nímž byl umístěn oltář s baldachýnem.
Do hlavní lodi vnikal chór uzavřený zábradlím s dvěma ambonami (stolci pro čtení evangelia na severní straně a epištol na jižní straně).
Toto schéma starokřesťanské baziliky nebylo mechanicky dodržováno, takže jednotlivé stavby se od něho v některých částech odchylují.
V Konstantinově době byly v Římě postaveny tři největší starokřesťanské baziliky.
Ještě ve 4. stol. byla vybudována čtvrtá největší římská bazilika.
Kostely v Palestině
Zásluhou sv. Heleny, Konstantinovy matky, byly postaveny starokřesťanské kostely i v Palestině.
Centrály
Druhým typem starokřesťanské architektury byla centrála na půdorysu kruhu, oktogonu nebo řeckého kříže (všechna ramena stejně dlouhá).
Centrály sloužily jako kostely a zejména baptisteria (křticí kaple).
Ravennská architektura
Zvláštní místo ve vývoji křesťanské architektury zaujímá Ravenna. Původně římský válečný přístav, jehož flotila ovládala Jaderské moře.
Od r. 402 sídelní město (rezidence) západořímských císařů. Vrcholnou dobu svých dějin prožila Ravenna za vlády ostrogótského krále Theodoricha, kdy se stala hlavním městem jeho říše. Za císaře Justiniána byla přivtělena k říši východořímské (byzantské).
Slavnou dobu města dokládají dodnes baziliky (S. Apollinare Nuovo), centrální baptisteria, mauzolea (Gally Placidie, Theodorichovo); byly vyzdobeny nádhernými mozaikami, štuky a mramorovou inkrustací.
Význam Ravenny
Ravennská architektura je významná jednak proto, že v ní vrcholí umělecký vývoj římské architektury (jednolitá blokovitost a zároveň odhmotněnost kostela S. Vitale, arkádový systém, oblouk, klenba), jednak se v ní projevil vliv Byzance (techniky klenby, náběžníky, zejména mozaiková výzdoba), a za třetí v ní byly vypracovány všechny motivy, které převezme románská architektura (obloučkový vlys, slepé arkády, lizény apod.)
