GOTIKA
Gotický sloh se stal uměleckým výrazem vrcholného a pozdního středověku.
Vznikl před polovinou 12. stol. ve Francii, ale teprve od 13. stol. ovládl západní, střední a částečně jižní Evropu. V 15. stol. vytvořil gotický sloh v zemích severně od Alp své "barokní" vývojové období v podobě tzv. pozdní gotiky, zatímco se v Itálii rozvíjelo umění renesanční.
Pojem "gotika" vznikl v renesanční Itálii jako posměšný název pro středověké umění, považované na rozdíl od umění antiky nebo soudobé renesance za projev hlubokého úpadku a přisuzované barbarským germánským Gótům.
Gotický sloh však není výtvorem německým, ale francouzským. Zrodil se v Ile-de-France ("ostrov" Francie, kraj kolem Paříže), v staré doméně francouzských králů z rodu Kapetova, v jejímž středu leží město Paříž.
První stavbou nového slohu byl klášterní chrám Saint-Denis u Paříže, který dal přestavět opat Suger v letech 1132-1144.
V 2. pol. 12. stol, vyrostly další gotické katedrály v severofrancouzské oblasti (Sens, Noyon, Senlis, Laon atd.), která pro vznik a rozvoj gotického umění měla příhodné podmínky politické (vzestup královské moci Kapetovců, zápas měst o samosprávu), hospodářské (proslulost severofrancouzských trhů v Champagni), ideologické (prohloubení náboženského života) a umělecké (hlavní prvky gotické architektury byly připraveny v severofrancouzské románské architektonické škole).
V gotické době se začali uplatňovat jako objednavatelé umění kromě panovníka, světských feudálů a církve i zámožní měšťané. Ale též města jako celek se kulturně stále více prosazovala.
Gotická katedrála není už pouze biskupským kostelem, ale slouží zároveň jako městský chrám, shromaždiště a reprezentativní stavba městských obyvatel, kde se odbývají různé slavnosti, disputace a divadelní představení (mystérie, pašijové hry), neboť sama města často vydatně přispěla na stavbu dómů.
Znaky gotického slohu
1. Gotické umění již nesloužilo výhradně církvi a feudálům, ale stále více se v něm uplatňovaly požadavky nové třídy - měšťanstva. Církev přestala být výhradním výrobcem i konzumentem umění, klášterní hutě byly vystřídány světskými stavebními hutěmi, klášterní dílny městskými dílnami. Církevní vliv na umělecké zpracování náboženských námětů se zmenšoval, takže se mohly projevit výsledky studia přírody.
2. Nad románským spiritualismem (víra v existenci duchovního světa) postupně převažoval gotický realismus (přesvědčení o skutečnosti hmotného světa), i když symbolický přístup k umění zůstal zachován (symbolika čísel, geometrická schémata).
3. Umělci se postupně vymaňovali z anonymity; i když byli většinou ceněni jako jiní řemeslníci, řada z nich dosáhla věhlasu skutečně uměleckých osobností.
4. Od 14. stol. nabyl gotický sloh v jednotlivých zemích osobitých národních rysů, které vedly ke vzniku národních uměleckých škol.
Periodizace
Vývoj gotického umění probíhal v různých evropských zemích odlišně. Ve Francii - klasické zemi gotiky - členíme dějiny gotického umění zhruba do tří období:
1. raná gotika (12. stol.)
2. klasická a poklasická gotika (13. a 14. stol.)
3. pozdní gotika (15. stol.)
V Čechách a na Moravě periodizujeme gotické umění také do tří období:
1. raná, přemyslovská gotika (13. stol.)
2. vrcholná, lucemburská gotika (14. stol.)
3. pozdní, jagellonská gotika (15. stol.)
Periodizace vychází především z dějin gotické architektury a monumentální skulptury; nástup gotického malířství se značně opožďoval.
Druhy gotické architektury
Hlaví druhy gotické architektury byly v podstatě stejné jako v době románské:
kostel a klášter ve stavitelství sakrálním
hrad, tvrz, městský palác nebo dům ve stavitelství světském
Když gotika začala s výstavbou nových měst, rozvinul se gotický urbanismus (plánované budování měst podle stanovených zásad) a rozmnožily se druhy a typy městských staveb. Potřeba zajistit obranu proti nové válečné technice (střelný prach od 14. stol.) vedla ke složitějším a mohutnějším fortifikačním stavbám (opevňovacím).
Typy chrámů
Také typy chrámů - kostel byl stále hlavním druhem sakrální architektury - převzala gotika z románské doby, jen je přizpůsobila novým slohovým principům a požadavkům.
Jejím vrcholným dílem se stala gotická katedrála francouzského typu - bazilika s chórovým ochozem s věncem kaplí a vnějším opěrným systémem.
Konstruktivní prostředky
Gotická architektura používala tří charakteristických konstruktivních prostředků:
1. lomeného oblouku (zmenšení tlaku klenby, možnost volby výšky klenby, stejně vysoká klenba nad různě širokými prostory), který přejala z románské architektury, ale vytvořila z něho typický motiv konstrukce a dekorace.
2. žebrové klenby křížové (svedení tlaku klenby do čtyř bodů, ztenčení zdí, odlehčení klenby), jež se také objevila už v románské architektuře, ale gotika rozvinula její přednosti.
3. vnějšího opěrného systému (opěrný parabolický oblouk, vnější opěrný pilíř, fiála s kraby a kytkou, vnitřní přípora), který je vlastním výtvorem gotické architektury - umožňoval odhmotnit zdivo (pouhá výplň mezi pilíři) a vykouzlit tak jedinečná díla dekorativní nádhery.
Charakteristické znaky
Konstruktivní prostředky poskytovaly nezbytné předpoklady k dosažení uměleckých záměrů nového slohu, jehož charakteristické znaky jsou:
1. dynamismus (proti románské statičnosti; architektonické články jsou v stálém napětí, střídání arkád vytváří dojem pohybu, přípory pilířů jakoby tryskají vzhůru)
2. vertikalismus (proti románské horizontálnosti; všechny články stoupají do výšky - tíhnou k nebi, projev gotického spiritualismu)
3. odhmotnění (proti románské hmotnosti; okna nahradila zdi, ztenčení zdí, bohatší článkování pilířů, žeber a výzdobných prvků; stavební hmota se zcela podřizuje umělecké formě)
4. sjednocení prostoru (proti románské aditivnosti; prodloužení chóru a zkrácení příčné lodi; snaha sjednotit prostor vedla k typu síňových neboli stejnolodních chrámů)
5. snaha vytvořit sugestivní imaginární prostor, který mystickým barevným médiem povznáší člověka do nadpozemských sfér
Dekorativní systém
Gotická architektura využívala bohatého dekorativního systému, jenž své motivy čerpal:
jednak z geometrie:
- kružby oken s trojlaločným obloukem, sférickými trojúhelníky nebo čtyřúhelníky, s plaménky
- fiála - jehlanec ukončující opěrné pilíře zdobený kraby a ve vrcholu kytkou
- vimperk - ozdobný štít nad portálem nebo okny
- baldachýn - ozdobná stříška nad sochami
jednak z přírody:
- rostlinná ornamentika - břečťan, vinná réva, dubové listy, jahodník, orlíček ap.
