HISTORIE Egypta (Wikipedie)

Egypt měl ideální podmínky pro rozvoj monumentální architektury. Svahy údolí Nilu v Horním Egyptě poskytovaly dostatek kamene, žuly, čediče i pískovce.

Egyptské náboženství, víra v posmrtný život a z ní vyplívající kult mrtvých podněcovaly budování obrovských staveb, jež svou hmotnou existencí a trvanlivostí měli zajistit přízeň bohů nebo věčný život faraonů.

Principy egyptské archytektury

Kamenná egyptská architektura postupovala skládáním jednotlivých architektonických článků na sebe až k výslednému celku.

Základem je pravoúhlá soustava břemen: horizontálního architrávu a vertikálního pilíře nebo sloupu.

Egyptské sloupy byly buď monolitické, nebo členěné (na patku, dřík a hlavici)

Dříky bývaly čtvercového, polygonálního či kruhového půdorysu. Některé byly i kanelovány a často napodobovaly stvol rostlin ve shodě s hlavicí.

Hlavice byly odvozeny z květu papyru, lotosu, palmy nebo představovaly hlavu bohyně plodnosti.

Funkce

Funkcí egyptské monumentální architektury byla služba náboženství (pocta bohům) a kultu mrtvých (pohřební chrámy). 

Protože i farao byl ztělesněním boha, obě funkce se spojují především k oslavě faraona a zajišťování jeho nesmrtelnosti.

Chrámy zasvěcené bohům

Od skromných počátků (malá svatyně se sloupovým nádvořím) se chrámy vyvinuly v rozsáhlé a složité stavby, jež byly uspořádány podle ustáleného systému.

Alej sfing (ležící lev s hlavou faraona) vedla k dvěma mohutným pylónům (komolý jehlan) s kolosy (obrovské sochy faraonů na průčelí pylonů (na obr. nejsou)), před nimiž stály obelisky (úzké a vysoké komolé jehlany s malou pyramidou na vrcholu (na obr. nejsou)).

Branou mezi pylony se vcházelo do velkého nádvoří obehnaného sloupovou chodbou (peristyl), jež bylo přístupné lidu.

Do dalších sálů a kultovních místností směli jen kněží, z těchto prostor vyniká trojlodní hypostyl (který představuje egyptský typ baziliky), obřadní síň, svatyně a drobná místnost se sochou boha chrámový komplex uzavírala.

Zádušní chrám královny Hatšepsut v Dér-el Bahri

Mastaba

Byla nejstarším typem kamenné hrobky, ve tvaru komolého jehlanu na obdelném půdorysu s podzemní pohřební komorou a kultovními místnostmi nad zemí.

Stupňová pyramida

Nastavením sedmi postupně se zmenšujících mastab na sebe vznikla první stupňová pyramida.

Džosérova u Sakkáry

Pyramidy

Nejmonumentálnějšími stavbami starověkého Egypta jsou hrobky faraonů - pyramidy.

Vznikly většinou v období Staré říše.

Největší pyramidy vystavěli u Gízy faraonové Chufev (Cheops), Raachef (Chefrén) a Menkauré (Mykerinos)

Tyto stavby byly už v antice pro svou mohutnost, velkolepost a nákladnost považovány za první ze sedmi divů světa. Dodnes překvapuje jejich obrovitost.

Pyramidy jsou stavby orientované (hrany základny směčují ke čtyřem světovým stranám) a nivelizované (podle vodní hladiny v příkopu podél pyramidy).

Skalní hrobky

V době Střední říše se místo pyramid tesaly skalní hrobky, které úplně převládly v Nové říši.

Vznikaly ve skalnatých roklích na levém břehu Nilu, v Horním Egyptě naproti Thébám v Údolí králů a Údolí královen.

Tvořila je řada sálů a komor spojených chodbami a zdobených kolorovanými reliéfy a nástěnnými malbami.