Raná gotika

Do českých zemí přišel gotický sloh v období rozmachu českého státu za posledních Přemyslovců. Počátky gotiky spadají do období vlády krále Václava I. (1230-1253), za něhož došlo roku 1232 k založení:

- tzv. havelského města v Praze (na Starém městě; pravidelný geometrický půdorys; lokátor Eberhard, později královský mincmistr; bavorští kolonisté, norimberské městské právo) 

- a před rokem 1234 k založení prvního českého františkánského kláštera v Praze (zakladatelka sv. Anežka Česká, králova sestra a přítelkyně sv. Kláry; mužský a ženský klášter s dvěma dvory a kostely sv. Františka a sv. Barbory; druhý kostel ovlivnila klasická gotika z Ile-de-France)

V přechodném románsko-gotickém období vznikl benediktinský kostel sv. Prokopa v Třebíči.

Raně gotické kostely a kláštery vybudovaly cisterciácké stavební huti v Předklášteří u Tišnova, v Oseku (kapitulní síň), na Velehradě (křížová chodba), v Hradišti nad Jizerou (portál) a Plasech (patrová královská kaple) aj.

Cisterciácký sloh

Cisterciáci stavěli chrámy bez věží, s prostorným průčelím a pravoúhlým závěrem, bez vnějšího opěrného systému, potlačovali snahu po odhmotnění a vertikalitě a uplatňovali charakteristické stavební prvky, náběžní štítky ve výbězích žeber, žebra vejcovitého profilu, šestidílnou klenbu, konzolové přípory, talířové patky, prstenec, houbovité krycí desky, bobulovitou a palmetovou výzdobu hlavic.

Cisterciácký sloh se projevil za vlády krále Přemysla Otakara II. i při stavbách žebravých řádů, městských kostelů a královských hradů.

Přemysl Otakar II. (1253-1278) se snažil vytvořit z českého státu mocnou středoevropskou říši (když se pokusil jako první z českých panovníků získat římskou korunu, padl v bitvě se svým úspěšným konkurentem Rudolfem Habsburským). Proti odstředivým snahám české šlechty se opíral o královská města. Za jeho vlády jich bylo také nejvíce založeno.

V čele uměleckého vývoje stála Jihlava, tehdy nejbohatší město v Čechách díky stříbrným dolům. Cisterciácký sloh poznamenal oba mendikantské kostely (minoritský - nejstarší klenutá mendikantská bazilika ve střední Evropě; dominikánský - síňové trojlodí) i kostel farní.

Královská huť cisterciáckého původu postavila královské hrady Zvíkov a Písek, děkanský a dominikánský kostel v Písku.

Tehdy se také začaly budovat  oba nejvýznamnější jihočeské cisterciácké kláštery, Vyšší Brod (založil Vok z Rožmberka r. 1259) a Zlatá Koruna (založil Přemysl Otakar II. r. 1263), královské hrady Křivoklát, Bezděz, brněnský Špilberk, šlechtický hrad Jindřichův Hradec a biskupský Horšovský Týn.

Za vlády krále Václava II. (1283-1305) se Přemyslovcům nakrátko podařilo dosáhnout velmocenského postavení, když se český král stal zároveň polským králem (1300) a pro svého syna Václava III. získal korunu uherskou (1301).

Výrazem hospodářského, politického a kulturního rozvoje byly nové pražské groše (1300) i rozsáhlá stavební činnost cisterciáků:

- zbraslavský klášter (Aula regia, pětilodní bazilika) byl zničen husity

- sedlecký chrám (první katedrální dispozice u nás) byl přestavěn v 18. stol. ve slohu barokní gotiky

Z městských kostelů zasluhují pozornost chrám sv. Bartoloměje v Kolíně ( síňové trojlodí) a jedinečná Staronová synagoga v Praze (dvojlodí s pětidílnými klenbami, nejstarší zachovaná synagoga ve střední Evropě z konce 13. stol.).

Vrcholná gotika

Období vrcholné gotiky se v českých zemí kryje s vládou Lucemburků, za nichž dosáhl český stát největšího rozmachu politického, hospodářského a kulturního.

Jan Lucemburský (1310-1346) připojil trvale Chebsko a získal většinu Slezka, Budyšínsko a Zhořelecko. Za jeho vlády začal rozvoj vrcholné gotické architektury za přímé účasti francouzských stavitelů.

Pražský biskup Jan IV. z Dražic založil v Praze síňové trojlodí sv. Jiljí, kostel a klášter sv. Anny a z Avignonu, kde 11 let vedl spor s žebravými řády, přivedl mistra Viléma, jemuž svěřil stavbu biskupského hradu, augustiánského kláštera a kamenného mostu v Roudnici nad Labem.

V Praze na Starém Městě byl vybudován minoritský klášter a kostel sv. Jakuba a kostel P. Marie při kartouze na Smíchově (zničen husity).

Karel IV.

Neobyčejný rozkvět všech druhů umění za vlády Karla IV. (1346-1378) měl své politické, hospodářské i kulturní předpoklady. Karel IV. byl prvním českým králem, jenž dosáhl hodnosti císařské. Považoval se za potomka sv. Václava (podporoval svatováclavský kult a přemyslovskou tradici) a nástupce císaře Karla Velikého (zaváděl jeho kult v Praze).

Ještě jako markrabí moravský dosáhl zřízení pražského arcibiskupství (1344), jako český král založil pražskou univerzitu jako první v říši (1348), jako římský král usiloval vybudovat z Prahy hlavní město říše římské a jako císař (korunován r. 1355) vydal Zlatou bulu (1356; první říšskou ústavu, v níž určil přední místo českého království).

K českému státu připojil další země (zbylá slezská knížectví, Dolní Lužici, Braniborsko) a pečoval o jeho hospodářský vzestup.

V jeho povaze se spojily mystická zbožnost a humanistická vzdělanost (přijal Petrarku a dopisoval si s ním) s chladnokrevným realismem státníka a vypočítavostí ekonoma. Byl prvním velkým sběratelem u nás, v Praze vytvořil všechny podmínky pro dvorské umění, jež mělo plnit funkci státní reprezentace, oslavy panovníkova rodu a jeho osoby.

Jako velkorysý stavebník, urbanista, sběratel a geniální organizátor se Karel IV. projevil při zakládání a výstavbě Nového Města pražského (1348), jímž se Praha stala největší evropským městem po Římu.

Vytvořil skvělé podmínky pro rychlý a kvalitní růst, dal mu široké rovné ulice a velká náměstí, dokonale je spojil se Starým Městem a začlenil do něho románské osady, zdůraznil terénní dominanty architekturami chrámů, shromáždil v něm bohatý soubor kostelů všech typů a variací, uvedl do něho rozmanité řehole z různých zemí Evropy.

Pražský hrad

Pražský hrad, po požáru r. 1303 neobývaný, budoval jako pohodlné panovnické obydlí i reprezentativní sídlo a symbol českého státu. Praha se stala opravdu Zlatou, když střechy hradních bran zářily svým zlacením.

Jako dominantu Hradu a města začal stavět první gotickou katedrálu francouzského typu u nás, chrám sv. Víta.

K tomuto dílu si z Avignonu pozval francouzského architekta Matyáše z Arrasu (jeho vzorem byly jihofrancouzské katedrály; postavil osm kaplí s ochozem a arkádami do výše triforia) a po jeho smrti (1352) mladého Petra Parléře (dokončil chór se svatováclavskou kaplí, postavil Zlatou bránu a navrhl jižní věž).

Petr Parléř se projevil jako geniální architekt, smělý novátor (polygonální kaple změnil na čtvercové, zdůraznil svatováclavskou kapli, slavnostní vstup umístil na jižní stranu a přistavil věž) přejímající pozdní gotiku (první síťové a hvězdicové klenby, visuté svorníky, plaménkové kružby oken a otevřená šneková schodiště vně stavby u nás).

Arrasova huť pracovala na kostele na Karlově, v Emauzích a na klášterním kostele na Sázavě (na přání Karla IV. byla v obou klášterech obnovena slovanská liturgie).

Parléřova huť postavila kapli Všech svatých u královského paláce na Pražském hradě, Karlův kamenný most, Staroměstskou mosteckou věž, katedrální chóry chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně a sv. Barbory v Kutné Hoře. Podílela se na stavbě kostela P. Marie před Týnem, johanitského chrámu na Malé Straně a dalších sakrálních architektur (Zlatá Koruna, Panenský Týnec). Po vypuknutí husitského revolučního hnutí členové této huti působili ve Vídni (dóm sv. Štěpána) a v Košicích (dóm sv. Alžběty).

Karlštejn

Z hradů, jež Karel IV. založil a jimž dal své jméno, vyniká Karlštejn, nejvýznamnější hrad francouzského typu ve střední Evropě, umístěný v srdci Čech.

Byl určen k ochraně říšských korunovačních klenotů, panovníkově reprezentaci a jeho odpočinku. Tyto funkce jsou vyjádřeny v odstupňování hradních budov: purkrabství, císařský palác, střední věž s kapitulním kostelem P. Marie, kaple sv. Kateřiny (soukromá kaple Karla IV.) a vysoký donjon s kaplí sv. Kříže v druhém patře.

Václav IV.

Lucemburská gotika vyvrcholila za vlády Václava IV. (1378-1419), jenž byl povahově opakem svého otce. Neurotický král měl spory s českými pány (r. 1394 ho dokonce zajali) i s církví (r. 1393 dal umučit Jana z Pomuka), zanedbával panovnické povinnosti (r. 1400 byl sesazen z trůnu krále římského) a raději hověl svým zálibám, lovu, uměleckému sběratelství a dvorským zábavám; kultura jeho dvora má již protorenesanční ráz.

Růstu církevního bohatství byl přímo úměrný morální úpadek kněžstva. Snahy o reformu církve proto nabyly na intenzitě (Matěj z Janova, Tomáš Štítný, Jan Hus, Jeroným Pražský).

Král podporoval Husa proti arcibiskupovi až do roku 1412, kdy se s ním rozešel v záležitosti prodávání odpustků. Po Husově upálení (6.7. 1415) se zjevně projevily nahromaděné ekonomické a sociální rozpory (zabírání církevních statků, ničení klášterů).

Když pražský lid pod vedením Jana Želivského provedl 30.7. 1419 novoměstskou defenestraci, ranila Václava IV. mrtvice a brzy na to - na samém počátku husitské revoluce - také zemřel.

Stavební činnost se za jeho vlády rozvíjela v neztenčené míře jako v době karlovské. Pokračovalo se na rozestavěných budovách, na nově založených stavbách se projevil odklon od reprezentativní monumentálnosti k intimnosti, kultivovanosti a ornamentální zdobnosti (arkýře Staroměstské radnice a Karolina v Praze, sloupová síň na Pražském hradě, hrad Točník).

Úsilí české architektury po jednotném, harmonicky vyváženém prostoru našlo nejkrásnější výraz v jihočeských dvoulodních chrámech (Miličín, sv. Jiljí v Třeboni, Bavorov, sv. Vít v Soběslavi). Nejpůvabnější dílo "krásného slohu" je farní kostel ve Vetlé u Roudnice (čtvercová loď, štíhlý střední sloup, kontrast prostého vnějšku a dokonale harmonického interiéru).

Na síťové klenby václavských kostelů, ovlivněné parléřovskou klenbou chóru sv. Víta v Praze (sv. Jiljí v Milevsku, Český Krumlov), navázala v 15. stol. architektura pozdní gotiky.

Ze světských staveb vynikají městské radnice (Staroměstská a Novoměstská v Praze), brány (Vysoké Mýto), hradby (Nymburk), podloubí (České Budějovice, Litomyšl, Telč) a hrady (Točník, Krakovec).

Husitské revoluční hnutí

Pozdní gotika

Pokud jde o architekturu, husitské bouře přerušily její plynulý vývoj a přechod z období vrcholné gotiky do období gotiky pozdní hlavně ve středních Čechách.

Stavební hutě se rozpadly a jejich členové se rozptýlili do okrajových oblastí země (jižní Čechy, Plzeň).

V sakrální architektuře ustupoval bazilikální typ jednotnému stejnolodí.

Vláda Jagellonců

K rozkvětu pozdně gotické architektury došlo za vlády Vladislava Jagellonského (1471 - 1516) a jeho syna Ludvíka (1516 - 1526), kdy přicházely do českých zemí už první podněty nového slohu renesančního.

V jagellonské době stoupala hospodářská a politická moc šlechty, jež scelovala velkostatky, budovala pivovary, mlýny, cihelny, sklářské hutě, soukenické valchy a zakládala rybníky.

Města nedokázala úspěšně soutěžit se šlechtou a přejít k výrobě manufakturní, ztrácela i politický vliv, který měla v době husitské.

Nejvýznamnější díla pozdně gotické architektury jsou spjata se dvěma osobnostmi.

Jestliže starší z nich, bakalář a později správce Týnské školy na Starém Městě pražském, Matěj Rejsek z Prostějova (1445 - 1506), navázal na parléřovskou tradici (Prašná brána v Praze, sv. Barbora v Kutné Hoře - hvězdová klenba chóru) a vynikl především jako virtuózní dekoratér (portál domu u Jednorožce na rohu Železné ulice a Staroměstského náměstí v Praze, baldachýn v kostele P. Marie před Týnem, kazatelna v kostele na Kaňku v Kutné Hoře, kazatelna v Rakovníku, kašna v Kutné Hoře).

Mladší Benedikt Rejt (Ried, 1454 - 1535) byl geniálním architektem s obdivuhodným smyslem pro vnitřní prostor a jeho umělecké ztvárnění. Pocházel z města Riedu v Horním Rakousku a do Prahy přišel r. 1487, aby jako hlavní královský architekt provedl opevnění Pražského hradu a nový reprezentační sál tzv. Vladislavský sál (největší sál bez podpěry ve střední Evropě - 62x16x13m, kroužená hvězdová klenba, renesanční okna a portály).

Přestavěl vedlejší starou sněmovnu a připojil jezdecké schodiště (klenba s přesekávanými žebry) s nedochovanou renesanční lodžií, na jižní straně paláce přistavěl tzv. Ludvíkovo křídlo.

V Kutné Hoře dokončil Rejt chrám sv. Barbory (síňové trojlodí sklenuté krouženou klenbou, stanová střecha). Navrhl i hradní palác v Blatné a zámek ve Frankenštejnu v Kladsku, opevnění hradů Švihova a Rabí. Působil i na královském hradu Křivoklát. 

Z jeho žáků proslul Jakub Heilmann ze Schweinfurtu (projekt kostela P. Marie v Mostě).

Z okruhu rožmberské jihočeské pozdní gotiky vynikají chrámy v Trhových Svinech, Dolním Dvořišti, Chvalšinách a Prachaticích.

Kostely v Bechyni a Táboře zdobí obdivuhodné sklípkové klenby.

Mezi význačné světské stavby kromě hradů patří městské brány (Zelená brána v Pardubicích) a radnice (Znojmo, Tábor, Brno - mistr Anton Pilgram).