V Anglii, která byla těsně spjata s Francií svými državami na jejím území (Normandie, Bretaň, Akvitánie, Poitou), se gotický sloh rozvinul velmi brzy.

Stal se uměním normanských dobyvatelů, kteří až do konce 13. stol. smýšleli i mluvili francouzsky. První gotické chrámy stavěli sice francouzští architekti (katedrála v Canterbury), ale záhy se uplatnily stavitelé angličtí, kteří vtiskli ostrovní gotice místní ráz (dlouhé a široké lodi, horizontalita, převýšené lomené oblouky, dekorativnost, hvězdové a síťové klenby).

Anglická gotika vyvrcholila v katedrále v Exeteru, kde byly položeny základy pro rozvoj pozdně gotického slohu, který se zrodil právě v Anglii.

Vznik pozdní gotiky

Od poloviny 14. stol. začala v anglické sakrální architektuře převládat nad tektonickou logikou dekorativní fantazie.

- žebrovou klenbu síťovou nahradila klenba se žebry do klenutí zčásti zavěšenými (chór katedrály ve Wellsu)

- vyvinul se nový typ klenby vějířové (křížová chodba katedrály v Gloucesteru)

- v okenních kružbách se objevily motivy plaménkové (tzv. perpendikulární styl)

- rozlehlé prostory byly zaklenuty stlačenou klenbou, obrovská okna prosvětlovala odhmotněný interiér.

Vrcholné projevy

Vrcholná díla vytvořil pozdně gotický sloh v nádherně vypravených kaplích sv. Jiří ve Windsoru, Jindřicha VII. ve Westminsteru a v King's College v Cambridge nebo v chórech katedrál v Oxfordu a Norwichi.

Hlavní zásluhu o rozšíření gotikého slohu do evropských zemí měly řeholní řády, cisterciáci (na počátku 13. stol. stálo v Evropě na 1800 cisterciáckých klášterů, jež řídil mateřský klášter v Citeaux v Burgundsku) a mendikanti (žebravé řády - dominikáni a františkáni)